POUTNÍ MÍSTO ZAŠOVÁ

Poprvé měl stáří a hodnotu obrazu ještě ve starém kostele sv. Anny posoudit historik J. J. Středovský roku 1710, kterého za tím účelem do Zašové pozval rožnovský farář Karel Wágner (pod rožnovskou farnost Zašová v té době patřila).  

Nejnovější odborné posouzení obrazu vzniklo při jeho posledním restaurování v letech 2007-8 v Arcidiecézním muzeu Olomouc. Malířské dílo, které proslavilo Zašovou, vzniklo kolem roku 1450 patrně v oblasti Malopolska, snad přímo v Krakově. Jedná se o deskovou malbu Madony s Ježíškem, dílo, které je podle odborníků svým pojetím v mnoha směrech výjimečné.

Fotografie byla pořízena na tématické výstavě pořádané Arcidiecézním muzeem Olomouc v roce 2009, po ukončení restaurování obrazu (2007-8). Na obr. originál vpravo, vlevo původní technologií vytvořená přesná kopie obrazu.

Panna Maria byla na zašovském obraze původně zobrazena jako Královna nebes s korunou na hlavě a záhy po vzniku obrazu byla (zřejmě na přání donátora) přimalována do pravého dolního rohu obrazu malá postava klečícího rytíře ve zbroji, se štítem po jeho boku. Právě štít ozdobený erbem, který byl identifikován jako znak Sobků z Kornic, byl svého času považován za vodítko k vypátrání původu obrazu.  

Vlivem staletí, poškození obrazu a následných přemaleb dnes - po dvou restaurátorských zásazích - už nemá P. Maria ani svou korunu, ani „svého“ rytíře. Nicméně obraz je stále velmi působivý: Madona jemné, půvabné tváře s Dítětem, které pravou rukou tiskne ke svému boku, zatímco prsty levé ruky graciézně přidržuje ozdobnou šňůru vedoucí od spony pláště, který v ostře lomeném řasení splývá až na zem. Horní část obrazu vyplňují dva andělé, z nichž každý nese na rozvité stuze část latinsky psané modlitby: „Pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko.“ Zajímavým detailem obrazu je, že Ježíšek se rukou dotýká spony na Mariině hrudi s onou pověstnou „záchrannou šňůrou“, což naznačuje hlubší symbolický význam tohoto neobvyklého „výtvarného prvku“.  

Pozadí obrazu tvoři shluk stromů či keřů dvojího druhu listů. Madona stojí na trávníku, kde odborníci rozeznávají i jednotlivé druhy bylin, jejichž volba měla kdysi svou skrytou ikonografickou symboliku stejně jako zobrazení ptáci: hýl, stehlík a černý čáp.

S příchodem řeholního řádu bratří trinitářů byl původně obdélníkový obraz seříznut do podoby krátkoramenného kříže a vsazen do skvostného rámu ze zlaceného měděného plechu, bohatě zdobeného mimo jiné reliéfními postavami andělů v trinitářském rouchu. Rám, který podle znalců podobně jako sám obraz, nemá v regionu obdoby, je darem císařského rádce, pána Holešova a Bystřice Františka Antonína hraběte z Rottalu a jeho ženy Cecílie, jak dodnes dosvědčuje tabulka na dolní desce rámu s datem 20. říjen 1726.

S přihlédnutím k tomuto datu si uvědomíme, že takto mohou zašovští farníci a poutníci vidět oltářní obraz P. Marie Zašovské už bezmála 300 let, nepočítaje v to jeho předešlé vystavení ve starém dřevěném kostele sv. Anny. Obraz ovšem za tu dobu několikrát změnil svou podobu. Poničen věkem, povětrnostními vlivy i kouřem z oltářních svící byl různě opravován a zásadně přemalován po neblahém požáru kostela a fary v roce 1871. V této změněné podobě byl obraz na oltáři do roku 1883, kdy byl přemístěn na evangelní stranu vedle oltáře a jeho místo nad svatostánkem zaujal zcela nový obraz od brněnského akademického malíře Josefa Ladislava Šichana (dílo kostelu daroval výškovský kaplan, zašovský rodák J. Žlebčík). Tento obraz P. Marie byl na hlavním oltáři až do roku 1957 (viz. obr. vpravo) .

Z iniciativy tehdejšího faráře P. Karla Boháče se konečně dostalo odborné pozornosti také onomu starému, pozapomenutému obrazu. Pod letitými přemalbami odhalil průzkum rentgenovými paprsky původní, historicky i umělecky velmi cennou středověkou malbu. Protože i poslední přemalba už měla svou historickou hodnotu, byla pořízena její věrná kopie. Přemalby pak byly šetrně odstraněny a odkrytý obraz odborně restaurován. Průzkum i restaurování obrazu se uskutečnilo v atelieru Akademie výtvarných umění v Praze. Restaurovaný obraz se vrátil na místo, které mu náleželo, ale v podobě, kterou už nikdo nepamatoval.  

Na hlavním oltáři je tedy dnes restaurovaný originál, Šichanova verze Zašovské Madony z roku 1883 je v zákristii a kopie historického obrazu v té podobě, jak vypadal před odstraněním všech přemaleb, zdobí kancelář farního úřadu (kopii vyhotovila Marie Bognerová r. 1953).

Kromě těchto oltářních obrazů vznikaly také další jeho kopie, převážně lidové. Na obr. je malba na papíře z roku 1845. Lidová malba přibližně odpovídá podobě, jakou měl oltářní obraz v té době. Obraz P. Marie Zašovské je také v kostele ve Veselé, v Holešově, na plechu malovaný na domě „U Fortelků“ ve Valašském Meziříčí a podle dobových dokumentů a zaznamenaných svědectví byl také v kapli zámku Štáblovice ve Slezsku, později dokonce na jeho fasádě, kde byl po rekonstrukci objektu znovu obnoven. Zámek Štáblovice patřil potomkům pánu z Kornic a právě jako znak pánů z Kornic identifikoval již roku 1710 historik Středovský erb na štítu rytíře ze zašovského obrazu P. Marie.

Následující kapitola - Poutní chrám Panny Marie