Zašovské zvony
Zvony dávají spolu s varhanami poutnímu místu další rozměr. Vedle vjemů vizuálních i sluchový. Hlas zvonů poutníky vítá, zvony se s poutníky loučí. Hlavní, největší zvon nese často jméno patrona chrámu a už jen to, že zvony dostávají jméno, vyjadřuje výjimečný vztah lidí k nim. Zvony mívají i dataci, mají tedy jako člověk narozeniny i svátek a jako člověk mají i srdce. Zvon je víc než hudební nástroj či prostředek zvukového znamení, proto jejich instalace je spojená s radostí, jejich první údery s očekáváním a jejich ztráta je považována za tragédii a provázena pláčem. Stalo se smutnou tradicí, že zvony, často vzácné a památné, byly v době války zabaveny – rekvírovány, protože zbrojní průmysl potřeboval jejich kov (a bylo to málo, odevzdány musely být i velké varhanní píšťaly), a když se k tomu pak přidá ještě zničující požár, jako tomu bylo i v případě zašovských zvonů, skládají se pak farníci na nové zvony každou druhou generaci. O své historické zvony tedy zašovský kostel přišel opakovaně. Současné zašovské zvony nesou jména a nápisy:
1. zvon – obraz P. Marie: text: Svatá Maria, chraň zašovskou farnost.
2. zvon – obraz sv. Josefa a text: Duším pokoj - svobodné vlasti mír.
3. zvon – obraz sv. Aloise a text: Co válka vzala, štědrost farníků nahradila.
4. zvon – nápis: sv. Ludvík, Bohu díky
Instalace nových zvonů v roce 1957. Foto převzato z webu www.zasova.net.
Odlití a instalaci těchto zvonů dokázal s velkými obtížemi a překážkami zajistit v době, která takovým počinům už nepřála (v letech 1956-7) P. Karel Boháč. Když se po dlouhých 15 letech zase nad Zašovou rozezvučely zvony, jak zaznamenal kronikář – i muži měli slzy v očích. A zápis v kronice pokračuje: „Kéž tyto nové zvony, s dojemnou často obětavostí farníků pořízené, v míru a pokoji světovém i náboženském dlouho znějí a oslavují dobrotivého Boha a Matku Boží Zašovskou v událostech pro farnost radostných i vážných. Deo gratias!“
Následující kapitola - Přírodní poutní areál Stračka
