Kostel má jméno i svátek
ZASVĚCENÍ (PATROCINIUM) ZAŠOVSKÉHO KOSTELA
Je starodávným zvykem, že kostely jsou zasvěceny ke cti a na památku určitého světce nebo světců (sv. Václava, sv. Cyrila a Metoděje…), nebo Božího „titulu“ (např. kostel sv. Salvátora, Nejsvětější Trojice…), novozákonní biblické události (např. kostel Umučení Jana Křtitele, kostel Narození Páně…), nebo jiné církevně významné události, symbolu či svátku (kostel Nalezení svatého Kříže…).
Každý kostel má tak své jméno a tím i svátek v příslušný den podle liturgického kalendáře. Samotná oslava takového svátku se přesouvá zpravidla na nejbližší neděli. Svátek patrona kostela, liturgická památka patrocinia kostela, je důvodem k oslavě ve farnosti a právě v tento den rádi přicházejí na bohoslužby i lidé z okolí – putují, odtud „pouť“.
Zašovský kostel nese jméno Navštívení Panny Marie.
Z předešlých kapitol víme, že předchůdcem tohoto kostela byl dřevěný kostelík svaté Anny. Víme také, že kvůli obrazu P. Marie, který se v tomto prostém kostelíku neznámo kdy a neznámo jak ocitl, směřovala zbožná úcta poutníků právě k Panně Marii. Nepřekvapí tedy, že nový kostel, do kterého byl milostný obraz P. Marie Zašovské přenesen, se stal mariánskou poutní svatyní. Nevíme však, kdo a proč rozhodl, aby z mnoha mariánských svátků bylo vybráno právě „Navštívení Panny Marie“.
Poutník ví a zná, o jakém navštívení je řeč, ale turista možná pouze tuší nebo spíše neví - proto stručné vysvětlení:
Panna Maria se při události známé jako zvěstování dovídá, že se má stát matkou Spasitele a také že její příbuzná Alžběta, žijící se svým mužem Zachariášem kdesi v horách, je navzdory svému vysokému věku těhotná. Maria se rozhodne tuto svou starší příbuznou navštívit. Co je na této návštěvě tak výjimečného, že se stala křesťanským svátkem a že na připomínku této návštěvy (navštívení) jsou pojmenovávány kostely?
Známe modlitbu Otčenáš a víme, že katolíci za ní už takřka automaticky připojují jako druhou modlitbu Zdrávas Maria. Tato modlitba začíná slovy, kterými pozdravil archanděl Gabriel Marii při zvěstování: „Zdrávas (Maria), milosti plná, Pan s tebou“ a navazují slova, se kterými Alžběta vyšla vstříc Marii při jejím navštívení: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého“.
Polovina modlitby Zdrávas Maria tedy vznikla sloučením dvou pozdravů určených Panně Marii – při zvěstování a při navštívení. Tato modlitba je podstatnou součástí také dalších tradičních katolických modliteb, jako Anděl Páně a modlitby růžence. Nedosti na tom; podle evangelisty odpověděla Maria na Alžbětin pozdrav chvalopěvem, který je podle prvního slova latinského překladu znám jako Magnificat (Velebí má duše …).
Magnificat je součást každodenní modlitby breviáře a text chvalozpěvu byl i vícekrát zhudebněn:
Velebí má duše Hospodina a můj duch plesá v Bohu, mém Spasiteli,
neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Hle, od této chvíle mne budou blahoslavit
všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný, jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně.
Mocné sesadil z trůnů a ponížené povýšil.
Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.
Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství,
jak slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.
Samotná událost navštívení je připomínána i jako druhé tajemství radostného růžence: „- s kterým jsi Alžbětu navštívila“.
Čili vidíme, že praktikující (především katolický) křesťan si událost navštívení Panny Marie připomíná vlastně denně a několika způsoby.
Liturgická oslava Navštívení Panny Marie.
Připomínka této biblické události se začala slavit nejprve ve františkánském řádu a už tehdy to bylo 2. července (od r. 1263).
Pro nás může být zajímavé, že o rozšíření této slavnosti i mimo františkánské kláštery se zasloužil pražský arcibiskup Jan z Jenštejna a na jeho popud rozhodl r. 1389 papež Urban VI., že tento nový svátek se stane součástí liturgického kalendáře v celé církvi.
Jan z Jenštejna také navrhoval přesunout datum svátku mezi 25. březen (zvěstování) a 24. červen (narození Jana Křtitele), kam událost logicky a chronologicky patří. Na tento návrh pražského arcibiskupa ale došlo až o 6 století později. V roce 1969 při úpravě liturgického kalendáře bylo stanoveno datum 31. května. V Zašové je však stále pouť v neděli po 2. červenci – takovou sílu má tradice…
Jako byl mnohokrát zhudebněn chvalozpěv Magnificat, tak se samotná scéna stala nesčíslněkrát oblíbeným námětem mnoha významných i lidových malířů. V zašovském kostele vidíme setkání P. Marie se sv. Alžbětou ve vitráži levého okna v presbytáři a na obraze nade dveřmi do staré zákristie (viz obr. výše). Podle tohoto obrazu byl r. 2013 mladou umělkyní Veronikou Novákovou namalován obraz pro obnovenou kapličku sv. Alžběty, která se nachází stranou všech cest v polích za vesnicí.
V kapličce byla původně stará kolorovaná reliéfní dřevořezba znázorňující také scénu navštívení, ale tato byla někdy v období II. světové války odcizena. O opravu této památky se z iniciativy občana Jiřího Šimčika a za podpory obce zasloužily děti a mládež z místního farního společenství.
Stejné zasvěcení jako zašovský kostel – tedy navštívení P. Marie - mají také dvě významné moravské poutní baziliky – ve Frýdku a na Sv. Kopečku. Zašovský poutní kostel je tak „v dobré společnosti“.
Následující kapitola - Zašovské zvony
